O nás

Ahoj, neumíme mluvit a proto se Vám chceme alespoň touto cestou krátce představit

Po dlouhé poradě s maminkou, taťkou,  jsme se rozhodly že si založíme Blog.

Jsme dvojčátka  a už brzy nám bude 5 let. Mamka říká, že jsme její “ Lásky“ a babička že její „Sluníčka“, to proto, že se pořád smějeme a ani moc nezlobíme. Bydlíme v Doubravě, kde se nám moc líbí. Máme zahrádku a naší sousedé – Babička a Dědeček mají moc pejsků a bazén – v tom bazénu jsme byly celé léto a moc se nám tam líbilo. V bazénu totiž můžeme plavat a nemusíme chodit – to totiž zatím také neumíme.

Byly jsme už u moc doktorů a prošly jsme všechny možné vyšetření, ale nikdo nám ještě neřekl „ proč?“… Od malička se vozíme pouze v kočárcích a všichni nám říkají, že se to snad zlepší, ale musíme poctivě cvičit. Cvičení nás moc nebaví a někdy i bolí, ale poslouchat musíme, aby se nám to podařilo a abychom udělali mamce a taťkovi a zbytku rodiny velkou radost.

Co nás také baví, je vozit se na koníčku Mařence na Pašůvce v Prostřední Suché. Teta Stáňa a teta Vlaďka od koníčků tomu říkají hipoterapie a Mařenka už se na nás těší, protože ji mamka vozí vždycky nějakou tu mrkvičku a suchý chlebík.
Co nám zatím asi nejvíc pomohlo, bylo cvičení v rehabilitačním sanatoriu Adeli ve slovenských Pěšťanech nebo v Michalkowie v Polsku. Prej jsme byly oblečeny v nějakém „Kosmickém oblečku“ a hodně nám to pomohlo
Mně se víc líbilo v Pěšťanech – nejvíc strejda Koko, ale ségra mi prozradila, že se ji víc líbil jeden strejda Damian v Michalkowie, tak nevím… V Adeli to asi mělo i lepší účinky na naše tělíčka, ale je to tam o moc dražší, taťka říkal, že až 150 000,- korun, a to je asi strašně moc penízků

Taťka pracuje v Nošovicích v Hyundaii a asi tolik nevydělá, abychom tam mohly zas jet. Byly jsme tam už 3 krát a vždycky nám někdo pomohl, za co teď moooc a moc děkujeme posíláme pusinku – taťka říkal, že až budeme zdravější že osobně navštívíme všechny strejdy a tety a dáme jim  pusu.

Teď zase naší rodiče vymysleli, že nějaké podobné cvičení je i v Klimkovicích a že snad je to levnější. Ale i tak pořád je to asi 100.000,- Kč a prostě na to pořád nejsou penízky…

Vás, co si to přečtete, prosíme za naše rodiče a dědečky, jestli by jste nám mohli také přispět, aby nás tam opět mohli zavézt. Za to Vám slibujeme, že se budeme snažit cvičit ještě víc, intenzivněji a moc u toho nebudeme plakat a příště se snad už i pár prvních krůčků podaří ujít samým.

Předem děkujeme, Kajka a Mimi Wijacké